Distribuční společnost Film Europe, která uvádí do kin dokumentární film Perverzní průvodce ideologií (originální název: The Pervert s Guide to Ideology), nás 14. 10. 2013 pozvala na jeho novinářskou projekci .
Film stojí a padá se scénářem svébytného světového filosofa ze Slovinska Slavoje Žižeka. Od prvního filmového okénka specialized do posledního na nás tento charizmatický myslitel démonického vzhledu (hlavně v mladším vydání) chrlí jednu myšlenku za druhou. A že je má v hlavě srovnané. Zapadají do sebe jako kolečka ozubeného dobře promazaného soukolí a divák, tedy naladěný na podobnou vlnu, ale troufám specialized si říci, že i ten, který něco až takového nečekal, zírá s otevřenou pusou. Ještě že je v kinech tma Myslitelovy pohledy jsou dokonale vyvážené, faktograficky vydlážděné a laikem a z patra nevyvratitelné. Jiný filosof by s ním možná šel do diskuse, ale netroufám si odhadnout šance takového pošetilce na víc, jak jedna ku deseti. Žižek je buldozer, který ví, o čem mluví. Navíc stravitelně, pochopitelně a poslouchatelně. Bez patosu a s jistým druhoplánovým humorem tak nezbytným pro stravitelnost jeho náročných, ale bohužel logických a ne zas až tak potěšujících skutečností.
Freudovec Žižek, kterému z očí sálá šílenství, hraje s diváky hru Fort/Da: vždy, když jeho spekulace zamíří až příliš daleko, specialized vtáhne nás zpět podrobná analýza filmového textu od Kachní polévky (1933) až po Klub rváčů (1999 ).
Velmi odlišný druh dokumentu Žižek vystupuje s gustem a Fiennes se nespokojí s přednáškovým sálem, specialized ale nechává Žižeka vyprávět o Vertigu během návštěvy San Francisca, o ptácích z lodi plavící se v BodegaBay, a o vraždě z Rozhovoru, když se nachází v pokoji stejného hotelu.
Uvedené citáty se sice týkají jiného díla Slavoje Žižeka a dokumentaristky Sophie Fiennes filmu Perverzní průvodce filmem z roku 2006-2007, ale platí i jejich nejnovější studii. I v jejich nejnovějším díle, ve filmu Perverzní průvodce ideologií , se totiž opírají specialized o citace z filmů, ilustrují jimi tak jinak možná (i když v podání Žižeka asi těžko) hůře stravitelné pasáže a myšlenkově překvapivé, specialized leč věcně zcela logické, závěry tvůrce.
Brilantní spojení slovinského filozofa a myslitele Slavoje Žižeka s britskou dokumentaristkou Sophií Fiennesa jejich invenční interpretace ideologie tvoří základ i celek filmu. Po dokumentu Perverzní průvodce filmem (2006) se Sophie Fiennes vrhá do další spolupráce se slovinským kontroverzním specialized myslitelem Slavojem Žižekem a kombinací jejich netradičních interpretací filmu jako takového vytvářejí společně další pozoruhodnou dokumentaristickou reflexi společnosti, aby divákům poodkryli cestu do podstaty ideologie snů, které formují naše kolektivní vědomí a konání.
A zdá se, že právě rok 2012 byl ten nejlepší čas na uveřejnění tohoto filmu. Úvahami o filmech, hudbě, historii a současných společenských fenoménech se charismatický Žižek a zkušená Fiennes dopracovávají k definici ideologie jako neustále se měnící uměle vytvořené substance, formující všechny společnosti. Tento mimořádný dokument byl v roce 2012 uvedený v hlavní specialized soutěžní sekci na MFF v Torontu a na BFI London Film Festival.
Střih filmu trval skoro rok a postprodukce se děla v Irsku. Sophie Fiennes zde poprvé spolupracovala se svým bratrem, skladatelem Magnusem Fiennesem. Bylo potěšení s ním pracovat. Jeho soundtrack podle mě zachycuje něco z nevyhnutelnosti ideologie, ale má také vtip.
Perverzní průvodce ideologií reaguje na uzavřený svět fikčního filmu . Fiennes říká: Psychoanalýza tvrdí, že pravda má strukturu fikce nebo jak prohlašují poslední slova v Perverzním průvodci filmem když hledáš něco reálnějšího, než je realita sama, podívej se na filmovou fikci .
V Perverzním průvodci ideologií porovnáváme sny a filmovou fikci , abychom prozkoumali, jak pojímáme sociopolitickou realitu. Jednotlivé scény jsou postaveny tak, aby odpovídaly tomu, jaké místo filmy zaujímají v našem soukromém i společném světě. Filmy sice neexistují jako fyzická místa, která lze navštívit a zdokumentovat, ale náš přístup k filmu umožňuje, aby byla obývaná . Jsou nezbytně dějištěm, kde Žižek přednáší své objevy, komentáře a analýzy.
Co se herectví týče, snažila jsem se toho Slavoje co nejvíce ušetřit, říká Fiennes. Jeho ale napadlo obléci si kněžský hábit a úplně poslední chvíle filmu, po závěrečných titulkách, to bylo celé také jeho nápad. Přestože není herec v pravém slova smyslu, má skvělý cit pro načasování a dokáže vždy vycítit naše domněnky a zcela je převrátit. Využívá humor, aby nás hlouběji vtáhl do svých teorií.
Projekt, Fiennes i neobvyklá hlavní postava, byl skutečnou spoluprací a Žižek se nikdy neváhal podělit o zásluhy. Všechnu těžkou práci dělala ona, říká. Můj úkol byl jednoduchý. Ona není profesionální filozofka, ale přesto rozumí tomu, co chci říct a navíc to dokáže ztvárnit vizuálně. Jediné, co se mi
No comments:
Post a Comment